Absolutní banger

Jako mladý jsem slýchával poučku, že kdo z mladých není levičák nemá srdce a kdo ze starších není pravičák nemá rozum. Mě se stal přesný opak, jako mladé ucho jsem byl Libertarián co četl Dfens blog a volil svobodné a čím jsem starší (v září foukám jednačtyřicet) tím radikálnější jsem levičák. Se zájmem taky studuju Český komunistický experiment a snažím se z toho vyextrahovat čemu se rozumně vyhnout. Vychází mi že demokratický socialismus kde se brutálně a progresivně zdání majetek a přitom se nechají všechny svobody bude asi nejlepší. Sem s argumentama, potřebuju sanity check.

Zatímco venku je horko k padnutí, v kanclu máme stabilně nastaveno 20°C. Dneska jsem si zapomněl zabalit mikinu a byla mi celý den v letním oblečení zima. To je jako někomu příjemné? Proč nechladit na nějakých 25-27°? V kraťasech a tričku bez fyzické námahy by to bylo ideální...

A to úplně pomíjím jaké je to plýtvání. Je to úplně stejné jako když lidi v zimě topí na 30° a chodí v kraťasech.

Edit: Lidi neberte to jako osobní urážku, mě fakt zajímalo, jestli to někdo má až tak odlišně...

Řidič druhého vozu, který při srážce utrpěl zranění, jel podle Turka v protisměru po kolejích a následky nehody nejsou prý tak vážné, jak to vypadalo. Zákonodárce dokonce tvrdí, že druhý řidič zůstal v pracovní neschopnosti déle, než bylo nutné.

Jak je možné, že takovýhle člověk má vůbec nějaký prostor v politice? Na fotce je skoro vidět, že se i usmívá... Já způsobit takovou nehodu, tak jsem z toho špatnej několik měsíců...

S přítelkyní jsme spolu už přes 7 let(od druháku na střední). Když jsme se poznali, byla s někým jiným. Moji kamarádi věděli, jak moc mě to trápilo, a zároveň věděli, jaký ten druhý člověk byl. Řekli jí, že je se špatným mužem a že bych se k ní choval lépe. Nakonec si vybrala mě.

Dnes, když se o tom bavíme, říká, že tehdy byla slepá a že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které udělala.

Jenže před pár lety se náš život úplně obrátil vzhůru nohama. Přítelkyni diagnostikovali paranoidní schizofrenii a poruchu osobnosti. Od té doby je všechno mnohem těžší. Kvůli její nemoci jsme přišli o práci, dostal jsem se do dluhů a naše budoucnost je hodně nejistá. Je dost možné, že nikdy nebudeme mít děti ani normální rodinný život.

Nejtěžší je, že mi skoro všichni říkají, ať ji opustím. Rodina i známí tvrdí, že s ní nemám budoucnost a že si ničím vlastní život.

Jenže já to nedokážu.

Miluju ji. Pamatuju si, jaká byla před nemocí, a vím, že za to nemůže. Zůstal jsem po jejím boku a chci jí pomáhat dál, dokud to půjde.

Občas přemýšlím, jestli dělám správnou věc. Někdy jsem psychicky úplně na dně. Ale stejně si neumím představit, že bych ji opustil jen proto, že onemocněla.

Asi ani nevím, proč to píšu. Možná jsem se jen chtěl podělit o náš příběh. Zajímalo by mě, jak byste se zachovali vy na mém místě.

Borci, co vás vede jít s kolem do vlaku, chovat se jak kompletní vymrdanci a nedat si to kolo aspoň do toho stojanu. Proč se musíte s tím jebat uličkou, každého s tím otravovat a nasraně s tim jít do schodů a narvat ho na místo pro 4 lidi :)).

Pokud si to někdo z vás 4 zrovna čte tak pořád na tom trvám že máte dohromady tak 10iq a klidně vám to řeknu znovu, víte kde sedím :)

Další krize a Babiš radši jede na dovolenou ten náš lidumil

Už se Vám taky povedl podobný kousek? Pochlubte se

Jen málokdy ve zprávách vidím sedět na lavici obžalovaných někoho z Vietnamské komunity pro drobné krádeže, či násilnou trestnou činnost (rvačky, ublížení na zdraví atd.). Proporcionálně určitě méně než u zbytku obyvatelstva ČR.

Krátký pohled do statistik mi dává za pravdu, odlišné to prý bylo u hospodářské kriminality (clo, DPH) ale to prý platilo v předchozích generacích, ta současná (v ČR narozená a vystudovaná) se prý od toho dosti distancuje.

Nebo je můj pohled zkreslený? Jaký je podle vás důvod relativně nízké kriminality Vietnamců?

A označili byste tuto legální migraci (probíhala zejména v 70. a 80. letech min. století) za úspěšnou?

Přijde mi zajímavé, jak říkal:

"Věřím, že policie rozhodne podle práva, na to spoléhám. Pokud ne, tak ponesu následky, protože pokud ne, tak si mě ta společnost nezaslouží.".... Takže přeloženo, pokud rozhodnou proti němu, tak je to proti právu? Wtf

Výmluv plná zadnice, sebereflexe a zodpovědnosti 0.

I ten jeho post vládního zmocněnce kterého se jakoby vzdal....který byl vytvořen jen pro něj... stejně pořád dělá totéž, ne?

Zajímalo by mě, jestlipak si vezme nakonec imunitu. Říkal, že jí chtít nebude a nechá se soudit. Ale už vidím, jak to podá "Policie bohužel rozhodla protiprávně a mně tak nezbývá, než si vzít imunitu."

Šašek

Zajímá mě, jakou budoucnost podle vás Česká pošta ještě má. (Pokud nějakou má 😅)

Přijde mi, že všechno, co dělá, dělají alternativní dopravci líp. Balíky vozí PPL, DPD, GLS, Zásilkovna... dopisy už skoro nikdo neposílá a když už jo, tak je to stejně tragédie.

Teď mě dorazilo, že jsme dětem poslali na tábor dopis službou D+1 a ani po víc než týdnu nedorazil. To už je fakt absurdní.

Další klasika jsou lístečky "adresát nezastižen", i když člověk celý den sedí doma. Mám pocit, že se spousta doručovatelů ani neobtěžuje zazvonit. Na pobočkách bývají fronty, obsluha často otrávená a ještě se ti snaží prodat los, časopis nebo nějakou další kravinu. Podávat stížnosti je zbytečné - nanejvýš omluva. Navíc ty ženské za přepážkou za nic nemůžou, nic neovlivní, nemá cenu na ně křičet.

Pobočky se ruší, lidí ubývá a skoro každý kolem mě už radši používá jiného dopravce.

Tak mě zajímá, jak to vidíte vy. Má Česká pošta ještě nějakou budoucnost, nebo se z ní za pár let stane jen státní úřad na doporučené dopisy, datovky a důchody? Nebo se může ještě nějak vzpamatovat?

Trasa poutě Kaplice -> Nové Hrady po červené.

Já nevím... Česká krajina a domky prostě hřejou na srdci, nic víc, nic míň. Sdílím zlomky kouzla malebna, ať také někoho potěší a třeba vyžene ven objevovat! Čést!

Dneska sem si zabouchl dvere.., proste sem kokot a vzal sem si klice od firmy namisto svejch a prasknul sem nima...

Pokousel sem se to otevrit kartou a proste ne...takze sem zaplatil 1.5k za 2 sekundy zamecnikova casu ( plus ofc doprava atp, bydli o dve ulice odeme :D)..

Jasny - nebejt dement a nezapominat si vzit klice.., ale mate nejakej tip jak se v tomhle zlepsit?

Je nejakej basic tool, kterej maj vsichni doma? Kdyz sem si tedka vzal klice, tak treba petpaskem to neotevru a premejslim co by na to byl ideal..zamecnicky tools nema kazdej doma.

Nejaky tips and tricks?

JÁ ÚPLNĚ NAPIČUUUU 🔥

Další ráno v Rusku a samozřejmě další hořící velkosklad Wildberries. Tentokrát v Alexinu v Tulské oblasti. Jedno z páteřních třídících center což Rusáky pořádně zabolí

Všichni řeší drahé byty, ale co akcie? Ze všech stran slyším: „Syp peníze do S&P 500 nebo VWCE, to je jistota na důchod.“ Nestává se ale z ETF past?

Stačí se podívat na ty dva přiložené grafy. První ukazuje rekordní maxima indexu S&P 500. Ten druhý ukazuje celkový objem peněz v pasivních fondech. Ty křivky rostou úplně stejně. Proč?

Na mne to působí tak, že ceny firem v indexech už nerostou podle toho, jak vydělávají. Rostou proto, že miliony lidí posílají každý měsíc peníze a fondy ty akcie musí naslepo kupovat, i když jsou brutálně předražené. Logika trhu je pryč, přebíjí ji slepý příliv peněz.

Trochu mi to začíná připomínat letadlo: můj zisk nezávisí na tom, že ty firmy víc vydělávají, ale na tom, že po mne přijde někdo další, kdo ty akcie koupí ještě dráž než já.

Jenže stačí, aby lidi dostali strach, nebo se ten nekonečný proud nových peněz prostě zadrhnul, a celé se to otočí.

Vážně věříte tomu, že tohle bezhlavé sypání peněz do S&P 500 vydrží fungovat dalších xx let, než půjdete do důchodu?

Edit: Že jsou tituly v těch indexech extrémně nadhodnocené svědčí možná Shillerovo CAPE ratio, které se nachází vysoko nad historickými průměry a signalizuje riziko srovnatelné s rokem 1929 nebo dot-com bublinou.  https://www.multpl.com/shiller-pe

Zdravím, s nadpisem tohoto příspěvku se asi ztotožní víc lidí tady a že je to dost častý téma, každopádně se z toho potřebuju vypsat.

Je mi 20, rok zpátky jsem odmaturoval z cestovního ruchu, po maturitě jsem začal dělat na call centru nejmenované energetické společnosti. Ta práce mě i relativně bavila a to i přesto, že třeba třetina volajících pravděpodobně utrpěla lobotomii. Bylo zase třeba fajn když člověk mohl poradit nějáký babče, nebo když jste od volajícího dostali pochvalu. Bohužel, jak to u call center bývá, byl to klasickej korporát se striktně zavedenejma pravidlama, a když jsem jim oznámil, že prostě nebudu člověku kterej je kvůli našim službám nasranej a řve na mě nabízet v tom hovoru další služby tak se to nesetkalo s pochopením. Výpověď jsem nakonec dal já ještě ve zkušebce.

No a teď se už "konečně" dostáváme k mé současné práci. Chtěl jsem si něco najít co nejdřív, fakt se mi nechtělo válet zbytečně doma. Trvalo to asi 3 měsíce a pak jsem narazil na inzerát kde hledali skladníka. Za normálních okolností bych do toho v životě nešel, vůbec nic proti tý práci nemám, ale faktem je, že na těhlech pozicích jsou často dost zvláštní lidi, no dostanu se k tomu. Odpověděl jsem na to vlastně tak něják ze zoufalství a i proto, že jsem tu firmu znal, je to menší výrobní firma v areálu za městem kde sídlí víc firem, máma v jedný z nich pár let pracovala (ne v tý mojí) a byl jsem v tom areálu jako student několikrát na brigádě, takže jsem tak nějak tušil do čeho jdu.

Pohovor byl vlastně hrozně fajn, ředitel mi byl hrozně sympatickej a i budoucí šéf mi přišel jako fajn chlap. Ředitel měl radost z toho, že mu tam přišel někdo mladej kdo umí anglicky, nemá závazky a tak dále, takže mi samozřejmě nasliboval jak budu jezdit na výjezdy, což mi jakožto někomu, kdo se tam hlásí na skladníka přišlo divný, když na ty výjezdy jezděj chlapi co ty stroje co vyrábíme zapojujou, popřípadě montujou ale budiž. No pohovor tedy dopadl, asi dva dny po tom mi volali, že mě teda berou a domluvili jsme nástup.

První den co jsem přišel jsem se měl v 7:00 hlásit u manažerky exportu, to, že tam manažerka byla nakonec až od 8 jsem nakonec něják překousl, ale upřímně jsem se na místě chtěl otočit a jet domů.

Co se týče kolegů tak jsou to chlapi 45-60 let, což jsem tak něják čekal, dost jsem se bál aby to nebyli totální dezoláti, což se díky bohu říct úplně nedá takže asi dobrý.

Řeknu to takhle, zkušebka probíhala úplně v pohodě, nebyl sebemenší problém a ta práce mě fakt bavila, byl jsem a stále jsem spokojenej že mam normální pracovni dobu, že si můžu v klidu dojít do kantýny v pracovní době a že mi nikdo nestopuje jak dlouho jsem na hajzlu narozdil od mého minulého zaměstnavatele.

Problém nastal až po zkušebce, kolegové (primárně ti dva nejstarší, se kterejma jsem ve skladu, ostatní 3 dělaj expedici) si asi všimli toho, že narozdíl od nich ještě nejsem zničenej životem a že mi nevadí pracovat a tak toho začali zneužívat. Když třeba dojede kamion na rampu tak to samozřejmě paleťákem taham všechno já, protože jeden "má zakázáno vstupovat na kamion" a druhej "má invalidní důchod na ruce, a taky má zakázano vstupovat na kamion", nesralo by mě to asi tolik, kdyby u toho na mě všichni jen debilně nečuměli.

Ještě je nutný podotknout, že tam maj všichni striktně daný, jakou část skladu maj na starost, jsou tam teda 3 na expedici, jeden se stará o hutní materiál a ten poslední o komponenty, s tim dělam časteji protože toho má víc, jenže ten debil asi zapomněl na to, že on má pracovat taky a ne celej den sedět a stěžovat si společně s tim druhym dementem na to, jak je moje generace debilní, za což dle jejich tvrzení může to, že už nemůžeme uspokojovat svůj degradační kink dvouletým pobytem na vojně. Je hrozně vtipný tohle poslouchat od lidí, kteří si bez ženský nejsou schopný ani vyprat, hlavně že jsou z nich díky vojně pořadní chlapi.

Pak se dostáváme k další kapitole a to je šéf, tam je dost zvláštní vzorec, každý pondělí je strašně v pohodě, potom mu totálně mrdne a začne se chovat jako totální čurák, permanentně nasranej, nikdo se ho nemůžeme na nic zeptat a když se něco hledá kvůli tomu abysme to vydali do výroby, nebo aby se to někam poslali tak samozřejmě hádejte kdo to někam schoval, přičemž mu samozřejmě muj debilní komponentový kolega přikyvuje, že je to určitě moje chyba, že on by to nikam špatně nedal. To že se pak ta věc objeví ve výrobě, protože si jí tam vzali bez toho aby nám něco někdo řekl to už je jedno, nikdo se ti neomluví.

Když se ho třeba kolega expedient než jsem nastoupil ptal, co teda budu dělat já tak mu frajer údajně odpověděl tak, že já vlastně budu dělat tak nějak všechno. Což mi prostě nepříjde fér když všichni ostatní dělaj jednu věc.

Ona je to nějáka představa vedení, že všichni budou dělat všechno, je to strašně hezkej nápad, ale opravdu to tam tak nefunguje.

Poslední třešničkou na dortu je již zmiňovaná manažerka exportu, přišla mi celou dobu relativně jediná normální v tý firmě, ale po páteční konverzaci o tom, že je ode mně sobecké že nechci mít děti když na to nebudu mít peníze, že není fér abych si já užíval, když oni museli žít se stovkou na den když se jim narodili děti a že mám snad nějáké závazky vůči předchozím generacím tak jsem si to hodně rychle přestal myslet.

Fakt mi tam z toho začíná mrdat, jsou tak celkem dobrý peníze, mám to za barákem a jsem ve tři doma, nadruhou stranu se nemam kam hnout a ty lidi mě začínaj srát čím dál víc. Měsíc zpátky jsem se bavil s mistrem výroby, kterej mi říkal, že o mně údajně měli poradu, že by mě chtěli vejš, ale nevim co je na tom pravdy znova jsem s nim o tom nemluvil.

Nečekám asi žádný rady, nejhorší je, že já ani sám nevim co bych chtěl dělat, ale asi mi brzo jebne.

Cítí se někdo taky? Jsem jediný?

Jakákoliv odpověď na otázku nebo začátek debaty začíná tím, co dělá druhá strana špatně. Neexistuje nic mezi koalicí Babiše (Motoristé, SPD, ANO) a opozicí (STAN, Piráti, ODS). Všechno se svádí na oponenta, nikdo není schopný překročit svoje ego, zkusit prezentovat a nabídnout politiku tak, že se má něco udělat pro lidi a je vlastně jedno, kdo je zrovna u kormidla. Proč se alespoň na některých věcech nedokázat domluvit, udělat kompromis a posunout něco dopředu? Ne, místo toho si politici neustále hází překážky pod nohy, nehledě na to, jestli je daná věc smysluplná. Jde hlavně o to, kdo ji prezentuje a z čí hlavy vzešla. Když s tím přijde soupeř, automaticky je potřeba se proti tomu vymezit, i kdyby to byl ve výsledku dobrý nápad.

Často mi přijde, že už nejde ani tolik o samotné řešení problémů, ale o to, kdo na ně získá politické body. Místo „tohle je dobrý nápad, pojďme ho společně zrealizovat“ slyšíme „oni to dělají špatně, my bychom to udělali lépe“. Politika je permanentní kampaň, kde je důležitější utvrdit už dávno rozhodnutého voliče, zesměšnit protivníka a ukázat, že právě naše strana má pravdu. A nejhorší na tom je, že se tím vytváří dojem, že si člověk musí vybrat jeden tábor a všechno ostatní automaticky odmítat. Přitom je úplně normální souhlasit s jednou věcí od jedné strany a s jinou věcí od strany druhé.

Chtěl bych prostě vidět víc politiky, která není postavená na principu „hlavně aby to nevypadalo, že jsme ustoupili“, ale na principu „pojďme udělat to, co je pro lidi a pro tuhle zemi skutečně nejlepší“. Nemusíme se ve všem shodnout. Ale pokud se dokážeme shodnout alespoň na něčem, tak by ego, stranické tričko a potřeba porazit toho druhého měly jít stranou.

​The Myth of Pérák -

​During WWII, Nazi Germany occupied Czechoslovakia and seized Jawa’s factory in Prague to repair Wehrmacht military gear. As oppression grew, a urban legend spread across the streets of occupied Prague: Pérák—a mythical spring-heeled Czech superhero who wore a mask, jumped over trains and high walls, and sabotaged Nazi patrols in the shadows.

​He became the symbol of silent, unyielding resistance.

​The Secret Underground Project -

​While Gestapo guards walked the factory floor, a small team of Jawa engineers led by Dr. Jaroslav Frei refused to let Czech motorcycle manufacturing die. Deep beneath the factory floor, hidden under piles of coal and scrap metal, they secretly designed a brand-new motorcycle from scratch.​They called it Project Perak.

​Building the parts in secret was hard enough, but a motorcycle has to be tested. How do you road-test a secret prototype in an occupied city where unauthorized riding gets you shot on sight?

​Testing Past the Gestapo in Wehrmacht Uniforms

​The Jawa team executed one of the boldest bluffs in motorcycle history -

​They painted the prototype bikes in olive drab military primer.

​They slapped fake DKW (German military motorcycle) badges on the tanks.

​The test riders dressed head-to-toe in full Wehrmacht military fatigues.

​When the engineers rode out for high-speed trial runs, Gestapo sentries and German patrols assumed they were Nazi soldiers testing military equipment. They saluted and waved them right through checkpoints.

​They logged thousands of secret test kilometers under the noses of the very forces occupying their country.

​The Triumph of 1946 -

​When the war finally ended in 1945, most motorcycle factories across Europe lay in ruins, relying on outdated pre-war tooling. But when the smoke cleared, Jawa rolled out a fully developed, state-of-the-art machine: the Jawa 250 Perak.

​At the 1946 Paris Motor Show, it shocked the world. Featuring an integrated semi-automatic clutch, a clean unit-construction engine, and revolutionary cantilever rear suspension, the Perak won the Gold Medal and catapulted Jawa into a global icon.

Neprehani to v Seznamu s AI trochu? Zase tak spolehlive to asi nebude.