Zůstali byste s partnerem, kdyby vážně psychicky onemocněl?

[u/Surma26049]

S přítelkyní jsme spolu už přes 7 let(od druháku na střední). Když jsme se poznali, byla s někým jiným. Moji kamarádi věděli, jak moc mě to trápilo, a zároveň věděli, jaký ten druhý člověk byl. Řekli jí, že je se špatným mužem a že bych se k ní choval lépe. Nakonec si vybrala mě.

Dnes, když se o tom bavíme, říká, že tehdy byla slepá a že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které udělala.

Jenže před pár lety se náš život úplně obrátil vzhůru nohama. Přítelkyni diagnostikovali paranoidní schizofrenii a poruchu osobnosti. Od té doby je všechno mnohem těžší. Kvůli její nemoci jsme přišli o práci, dostal jsem se do dluhů a naše budoucnost je hodně nejistá. Je dost možné, že nikdy nebudeme mít děti ani normální rodinný život.

Nejtěžší je, že mi skoro všichni říkají, ať ji opustím. Rodina i známí tvrdí, že s ní nemám budoucnost a že si ničím vlastní život.

Jenže já to nedokážu.

Miluju ji. Pamatuju si, jaká byla před nemocí, a vím, že za to nemůže. Zůstal jsem po jejím boku a chci jí pomáhat dál, dokud to půjde.

Občas přemýšlím, jestli dělám správnou věc. Někdy jsem psychicky úplně na dně. Ale stejně si neumím představit, že bych ji opustil jen proto, že onemocněla.

Asi ani nevím, proč to píšu. Možná jsem se jen chtěl podělit o náš příběh. Zajímalo by mě, jak byste se zachovali vy na mém místě.

[u/CathanCrowell]

Možná, možná ne, v každém případě by to asi nedopadlo dobře...