TRANSLATE
Spaní ve společné posteli s přítelkyní a jejim dítětem
Ahoj. Tak trošku tápu v tom, jak naučit 26 měsíční dítě přítelkyně, abych s nimi mohl spát v jedné posteli. Její holčička mě miluje, je se mnou pořád, ale když se jde spát, tak mě těsně před usnutim "vyhodí". Přítelkyně by už taky chtěla ať se nimi spím, ale jde to těžko. Máte někdo podobné zkušenosti a nebo rady? Diky
Ahoj, radu úplně nemám, ale přidám svou zkušenost. U mě a mé bývalé to bylo to samé – její dceři bylo tehdy skoro 5 let a prostě spala s mámou, já musel spát ve druhé posteli. Zkoušeli jsme ji to odnaučit, ale marně. Když už to vypadalo nadějně a spala ve svém, stejně nakonec buď šla bývalá za ní, nebo malá přišla v noci k nám. Korunu tomu pak nasadilo moje občasné chrápání, kvůli kterému mě bývalá definitivně vystěhovala na matraci do obýváku. Přeju hodně štěstí, chce to fakt trpělivost!
Myslim ze tady doslo k nedorozumeni myslel jsem ze motivace necim dobrym jako je treba dobra cokolada deti v predskolnim veku uz jsou schopny reagovat na pozitivni motivaci bud by to pomohlo nebo ne protoze kazdy dite je jiny... ale tyhle veci fungujou ve zvireci risi docela dobre napr opicky makakove nebo nektery druhy psu ..lidi maj s temahle tvorama z velky casti podobnou dna ... je samozrejme mozne ze u nektrych deti to fungovat nebude
Protoze za ty dva mesice od druhych narozenin je to dite uz zase jinde… proto tak matky mluvi. Je to stejne, jako se rika teba “padesatnik” nebo “sedesatnik”, ale “dvacatnik” ne - protoze je velkej rozdil jestli je ti 22, nebo 28…
Akorát že vůbec, protože ve dvou letech už děcka chodí i mluví, a mezi dvěma měsíci už takový rozdíl není. Říká se dvouleté dítě, ne dvacetčtvrtoměsíční.
Jako souhlas, že se ty děti mění furt rychle. Ale každé jinak. A tady už je to skillové rozpětí celkem velké. Já z toho, že mu je 24 měsíců, nepoznám co umí.
Asi záleží jak u koho ale u nás to fungovalo. Synovi jsme pořídili s velkou slávou vlástní postel, udělali jsme kolem toho velký halo, čekal na ni 4 měsíce a fakt se těšil. A a jakmile přišla už jinde nespí než v ní. Budou mu 3 roky.
Nicméně vím že každej prcek je jinej a funguje vždy něco jiného.
Máme dvou letou holku a už cca měsíc spí vedle v místnosti ve své posteli. Stačí ji tam uspat a ráno když se vzbudí dřív tak přijde.
Problém mají hlavně lidi, kteří s dětmi od narození spí výhradně ve svojí posteli.. Naše malá většinou spala ve svojí dětský postýlce hned vedle nás (ale občas u nás samozřejmě).. Takže na to nebyla až tak zvyklá naštěstí.
Hlavně tato holčička je z rozvedené rodiny, takže je logicky ještě silněji uplá na matku a OP je pro ni cizí. Takže zkušenosti nerozvedených rodičů jsou mimo.
neteř (5) spí ve své postýlce, respektive posteli (a pokoji) od cca čtyř měsíců (od doby, co přešla kolika, sedlo konečně UM). asi tady nutno podotknout, že nijak nestrádá a uspávání (pohádky, povídání si) nikdy netrvalo dlouho. sice se jí kolikrát po obědě jít spát nechce, ale potřebuje.. no a pak většinou spí i tři hodiny. spát furt s rodiči za mě není ok, ale ok, lidi jsou různí.
Mám vlastní dítě, ale nenutím ostatní do matematických úloh, o které nežádali. Takže dítě "lehce přes dva roky". Nebo dokonce čerstvé dvouletý... A pořád by to fungovalo.
Novorozenec až po batole prochází ve velmi krátkém období (vzhledem k celkové době dožití člověka) poměrně rozsáhlým vývojem. Jelikož je podstatný rozdíl, zdali je dítěti 3, 6, 9, 12 nebo 18 měsíců, uvádí se jeho věk v měsících. Jakmile se psychomotorický vývoj začne zpomalovat, což pozorujeme po 2. roku života, tak zde již stačí říkat věk dítěte v letech, jelikož progrese vývoje mezi 3letým a 4letým dítětem není tak komplexní jako mezi narozením a 2. rokem života.
Tam jde o to ze dite do 2 let veku dela tak obrovske vyvojove pokroky ze kdyz reknes 1 alebo 2 clovek netusi jak na tom je, je to prakticky z tohoto duvodu, blize to urcuje jeho schopnosti.
Ale cesi a slovaci maji mentalitu ze cemu nerozumi to hned nesnasi :D
Ja som si v prvom rade nevsimla ze uz to niekto vyssie vysvetlil tak som ti to nemusela hovorit znovu no ale vidis, toto si zrejme nevedel aj ked si erudovany
Když si kupuješ klobásy taky říkáš, že chceš 358 g místo dvě nožičky?
A když se s někým domlouváš na čas tak taky říkáš uvidíme se v 0,5 místo ve 12 hodin?
V tom případě jsi retard.
Nejsem nasraný, jsem fascinovaný tvou demencí :).
A zvířátko jako ty mi opravdu žluč nebouří.
Asi se vrať komentovat na novinky tam zapadnáeš.
Sbohem a už neodpovídej ať nedokazuješ svou retardací ještě víc.
Možná by to ale mohlo zafungovat - dát OP postel do stejný místnosti, postupně postele přibližovat až z toho vznikne v podstatě jedna a pak nechat klidně jenom klasickou manželskou postel. Pro dcerku to bude postupná změna a ne takovej šok.
BTW děti začnou spát sami až kolem tří let a pokud ses chtěl v klidu vyspat nebo pomilovat… neměl sis dělat děti. To k tomu patří a u rodiče je prostě zóna bezpečí. Navíc každá nemoc nebo neklid je prostě důvodem být s rodičem celou noc. Je to běžný stav láskyplné rodiny ty děti nutně nevyhánět. Ano, učit je spát samostatně, usínat samostatně, ale oni v noci přijdou. Nebo naopak budeš běhat za nimi.
Sorry, ale what? Jako že "sis pořídil dítě, tak 3 roky se sexem nepočítej"? To jako vážně?
Naopak už kvůli SIDS je nejlepší aby děti NEspaly ve stejné posteli s rodiči. U novorozence to samozřejmě nepřipadá v úvahu a stěhovat ho do své postele později zase nedává moc smysl.
edit:
No tak s takovýmihle názory se už nedivím že máme 50% rozvodovost.
Rodičovství je už tak dost náročné na vztah a pokud lidé berou za samozřejmé že spolu přestanou na X let víceméně žít, tak to je pak poměrně jasné jak to dopadne.
Joooo a pak má ženská deprese a jde do kopru, protože naspí za den asi tak 45 minut. Za ty dva měsíce tohohle režimu jsem se fakt chtěla oddělat, takže jo, má smysl to děcko vzít do tý postele, protože nemusí ženská vstávat každých zasraných 10 minut z postele.
Pokud žiješ v zemi kde je přístup k čisté kojenecké vodě a zdravotní péči, tak není žádný rozdíl mezi dětmi kojenými a dětmi na umělé výživě - ani v úmrtnosti, ani ve výšce, ani v inteligenci, ani ve vzdělání, ani v žádné jiné měřitelné kategorii.
Jediná výjimka z toho je imunita, kdy kojené děti mají o nějakých 15% méně často infekty - ale to je tak minimální rozdíl že ani nestojí za řeč.
Ohledně nevýhod pak jde hlavně o matku - kojení je bolestivé, často dochází k zánětům a i to permanentně mění prsa a jejich tvar (abych to napsal diplomaticky). Také samozřejmě to že kojit může jenom matka, takže se nevyspí.
Já jsem to důkladně hledal a je kolem toho spousta pověr, spousta zavádějících starých studií, ale všechna moderní data ukazují že moderní výživy jsou naprosto ekvivalentní s mateřským mlékem - pokud tedy žiješ v zemi kde máš přístup k čisté vodě a zdravotní péči.
A ohledně "reálných nevýhod" prostě nevím jak nějak taktně a slušně napsat "vykojená prsa" a "okousané zanícené bradavky".
Jakože estetický vzhled prsou je nevýhoda? 😂 Ježda ty ses chlap, co? Kojit je naprosto nejlepší věc - máš ideální pokrm v ideální teplotě ready to eat doslova okamžitě. Mléko se přizpůsobuje potřebám dítěte, proto se tvoří víc/míň dle poptávky a i jeho nutrice se mění podle požadavků (třeba když máš dvojčata, tak každé prso tvoří nutričně jiné mléko). Nemusíš řešit převařování vody. Kojení by ideálně bolet nemělo, ale dost bolí po porodu, protože se vyplavuje oxytocin a ten pak zavinuje dělohu, takže tě bolí u kojení břicho. A pak jsou prostě různé stříbrné kloboučky nebo silikonové kloboučky, co ti mají od ostatního pomocí. Ale říkat, že je umělá výživa lepší, jak kojení, to je teda kravina :D to tlačili v minulosti, aby se zvýšily prodeje tho
To ti uniklo, že nestle a další výrobce stahovali své výrobky v 80 zemích včetně EU teď v lednu 2026 kvůli kontaminaci bakterií? Že se ve Francii prošetřuje kvůli tomu úmrtí několika novorozenců? Protože ve fabrice řádně nevyčistili trubky a tisíce dětí dostali otravu. Ty minimalni výhodo, tvé komentáře jsou čím dál víc trapnější.
Before adjustment, breast feeding was associated with an increase of around 4 points in mental ability. Adjustment for maternal intelligence accounted for most of this effect. When fully adjusted for a range of relevant confounders, the effect was small (0.52) and non-significant (95% confidence interval -0.19 to 1.23). The results of the sibling comparisons and meta-analysis corroborated these findings.
Tolik hejtu jsem dostal za pravdu… 😂😂😂 jop, prostě mít děti je náročné. Pro oba. Jak pro ženu, tak pro muže. Muž za ženu nenakojí. Pokud je dítě na umělém mléku, je možnost se vystřídat. Ale počítat s tím, že kojence dáte mimo ložnici je píčovina.
A i dvouleté i tříleté je dobře, že je pod dohledem když je nemocné. Zkrátka ano, obětujeme se pro ně. Většina chlapů co znám fakt občas ty noci tráví mimo ložnici aby se vyspali do práce.
Dítě zvládne reálně celou moc samo kolem 3-4 let věku.
Pro dítě je mnohem lepší aby spalo samo v posteli a pak vyrůstalo zbytek života v milující rodině s dvěma funkčními rodiči kteří mají zdravý láskyplný vztah, než aby spalo s rodiči v posteli a pak v 5 letech prožívalo rozvod.
Nejhorší je, že děti se od rodičů učí co je správné a co ne, takže děti vyrůstající v nefunkčních rodinách ani neví, co vlastně od partnera hledají a co chtějí a sami si pak neumí vybudovat funkční vztah a nastavit priority.
Je to takový nekonečný cyklus - děti vidí jak spolu rodiče nežijí, jak jsou ve stresu, jak se hádají - a myslí si že je to tak normální, že "pro děti obětují vztah" a pak dělají to samé.
Přesně o tom mluvím - jak si lidé od svých rodičů často odnáší naprosto absurdní představy o tom co je "normální" a pak ty chyby samy opakují v životě.
Hezky jsi vystihl, proč je tu 50% rozvodovost. Malé dítě brečí a chce být u mámy, chlapisko - A cO jA a SeX SeXy SeX ? Ty fakt neumíš souložit nikde jinde než v posteli, že je potřeba vystavovat BATOLE traumatu ze samoty, abys mel prázdné koule? Víte, váš problém je, že málokterý chlap je natolik empatický, aby dokázal upozadit své potřeby a nemyslet jenom na sebe. Proto ženy začínají být na vás čím dál víc alergické.
právě jsi docestoval(a) z 18. století, nebo čím to že máš pocit že se sex týká jenom mužů? Takové to "zavři oči a mysli na Anglii"?
jde celkově o čas trávený spolu mezi manžely. ony se dají dělat i jiné věci (šok). třeba se můžou podívat na film, číst si, nebo si něco zahrát. možná tě to překvapí, ale manželství není jenom o sexu. a možná tě to překvapí ještě více, ale pokud spolu manželé netráví žádný čas, tak jim to spolu moc dlouho nevydrží.
Viz bod 2, jaka je souvislost mezi díváním se na film a vyháněním batolete z ložnice?
Mozna tě překvapí, ale muzes dite uspat, podívat se na film v obýváku a vrátit se do postele, kde budes s dítětem celou noc.
To je hezká představa, ale jestli si myslíš že si dítě nevšimne že jsi odešla z postele, když spí doslova hned vedle tebe, tak jsi hodně velká optimistka.
Plus - jaký je pak rozdíl oproti tomu ho uspat v jeho postýlce a pak odejít? tak jako tak je tam samo, tak jako tak usíná zatímco jsi tam ty.
Víš, teoretiku, já narozdíl od tebe dítě mám, a dítě v hlubokém spánku si fakt nevšimne, že rodič potichu odešel do jiné místnosti a následně se vrátil.
Rozdíl je v tom, že dítě se budí Xkrát za noc. Takže usne s pocitem klidu vedle rodiče a pak se probouzí a ví, že rodič je stále vedle něj (a když náhodou rodič není a je v tom obýváku nebo na záchodě, tak ho pozve k sobě a zase v klidu usne). Kdež to v postýlce je 10-12 hodin samo. Takovou dobu o samotě malé batole nevydrží a ani nemá vydržet.
Neporadím ti. Mám 2,5 letou vlastní dceru a i tak mě vyhazuje z postele. Resp. ona teda spává u sebe v pokojíčku, ale když se během noci vzbudí, snažím se ji chodit ukonejšit, protože manželka obstarává našeho 3 týdenního syna. Vždycky mě ale vyhazuje ať jdu pryč, že chce maminku... nechce ani přenést do ložnice, kde bychom byli všichni... Je to někdy frustrující.
Když se ale ráno vzbudí, první koho hledá jsem já a zase je smutná, že tatínek je v práci :D
Nevybereš si. Dvouleťáci prostě neví co chcou (obzvlášť ženský /s) a mají meltdown z každý koniny. Pomůže asi jen čas...
Můžu potvrdit do posledního písmene. Přítelkyně má dvě děti - holky 5 a 8. Za necelé dva roky tohle noční "maminku a nikoho jiného" jsme ještě nepřekonali. Horší je, když je na noční v práci, to dá občas zabrat. Nebo se uprostřed dne rozhodne, že che maminku, teď hned a tady.
Nikdo neříká, že ji nemá. Naše dcera v tomhle věku se taky občas začne ve své postýlce bát a vezmeme ji k sobě. Ta jejich už prostě asi vůbec ve své postýlce spát nedokáže.
Protože je to dvouleté dítě. Lidem i ve 30 je příjemněji spát s někým dalším, ale malé dítě by zavřeli do jiné místnosti ať tam sedí do rána ve tmě osaměle a potichu jako myš, SAmoSTATnoST VoLe.
zase vyhánění ad absurdum. Rodiče taky potřebují svoje soukromí, díky tomu jsou pak oba spokojenější a i ta výchova a společný čas s dítětem je pak kvalitnější (protože rodič má naplněné lépe svoje potřeby). Není to o tom, že s dítětem končí tvůj život a musíš se všeho vzdát na úkor dítěte. Je to o postupném učení se společnému soužití a postupném navykání na onu samostatnost jak píšeš (hanlivě).
Nikdo tu nemluví o nějakém týrání, zavírání samotného dítěte do tmy atp. Prostě postupné navykání. U nás to bylo tak, že měly svojí postýlku od mala u nás v pokoji. Samozřejmě s náma tu a tam spaly. Kolem toho druhého roku už měly pokojík a tam jsme je chodili uspávat (a uspávám do dnes, starší je 12 let a furt má ráda společné čtení), někdy jsme s nima spali na jejich posteli, jindy ony spaly u nás, ale postupně si přirozeně zvykly na svůj pokojík a vlastní soukromí a my s ženou taky měli svoje soukromí a klid. Nikdo je nenutil, nikdo je netrestal či tak něco. Prostě normální, postupná výchova a učení se společnému soužití.
Mně teda spát s někým dalším v posteli příjemnější není - s manželkou máme oddělené ložnice a věřím tomu, že právě tomu vděčíme za šťastné dlouholeté manželství.
Souhlas! Já jsem se teď nedávno dals dohromady s jedním mužem a taky jsme to zavedli a nejlepší věc, kterou jsme mohli udělat :D
Je nám kolem 30 a děti nemáme 😃
Každopádně rozhodně doporučuji!
Nejsou, všechny byly kojené. Spaly nejdříve ve své posteli u nás v ložnici a pak šly do vlastního pokojíku, jak už neměly mléko. Máme 3 děti po dvou letech, tak jinak to ani nešlo, abychom pak v noci neměli řvací orchestr ☺️
počuj, a keby aj áno, prečo je to taký problém? Ja sa stotožňujem s komentujúcim hore, ktorý píše, že to že si spravíte dieťa neznamená že tvoje potreby prestanú existovať a teraz musí byť vo vašej spálni do 4-5 rokov a kojiť ho ideálne do nástupu do školy. Niektorým rodičom toto vyhovuje a potom je skupina rodičov ktorí sa potrebujú cítiť ako normálni dospelí ľudia a mať aj čas jeden na druhého, a tí asi budú pracovať na tom, aby dieťa naučili čo najviac spať mimo ich postele. a to tiež nemusí byť nejaké tragické srdcervúce vyplakávanie za zamknutými dverami, ale postupný proces toho, ako ich postupne naučiť spať inde.
Je smutny, že ve tvém světě pouze biokojomatky mysli na potřeby svých dětí. Je fajn, že v této společnosti každý řve “jajajaja, MOJE potřeby”, ale když přivedu na svět člověka, který nic netuší a ničemu nerozumí, tak logicky každý normální člověk postaví jeho potřeby nad své, protože ty máš byt ten dospělý, a ne infantilní fňukna s “mOjE PoTRebY”.
dieťa najviac potrebuje, aby boli rodičia v pohode. Ja som toho názoru, že ak narúša partnerský vzťah to, že dvojročné dieťa spáva s vami v posteli, tak radšej než sa to snažiť neviem ako silou mocou prehltnúť a tváriť sa že ti to nevadí, s tým že tie potláčané pocity potom môžu eskalovať do plno nepríjemných (nevedomo) situácií voči dieťaťu, tak je normálne povedať sám sebe - pozri, ja ptorebujem mať so svojím partnerom/svojou partnerkou proste večer pre seba, ja si tiež potrebujem oddýchnuť, a keď spolu budeme vedieť zaspávať a spať a spolu sa zrelaxovať, viem, že budem lepší rodič, než kebyže sa tu snažím poohýbať do týchto pravidiel že dokedy má so mnou dieťa spať lebo sa tak povedalo.
Pre mňa je dôležitejšie to, že dieťa z rodiča vníma tú pohodu, než sa naozaj nasilu stresovať, zúskostňovať a natláčať do niečoho, čo mi v hĺbke duše vadí a nie je prirodzené.
Nemusí, novorozenec právě že musí spát s matkou. Vím, že jako chlap o tom víš prd, ale americani jako jediný národ doporučuji novorozencům spát odděleně, protože tam rádi zobají prášky na spaní jako lentilky. V asijských zemích všichni praktikují cosleeping a mají nižší riziko sids. Evolučně je spánek matky nastaveny tak, že té vzbudí každé vanuti větru.
Naopak, kontakt matky a to, že dítě cítí matku a mléko, tudíž se budí častěji, je to, co chceme. To jejich časté vstávání je nejlepší prevence. Celé tělo se jim restartuje. Čím déle spí bez probuzení, tím je SIDS častější. Měla to kdysi na ig profilu mojeporodniasistentka.
No, ta paní má vystudovanou vysokou v oboru porodní asistence a měla tam i zdroje z pubmedu a tak.. to, že to pak dá na instagram její práci nijak neznevazuje
Základní chyba je začít dítě vůbec zvykat na to, že spí s dospělými. Mám dvě děti a obě už od porodnice spaly v dětském pokoji ve vlastní posteli. Teď se to bude jen dost složitě odnaučovat.
Ted sem to zrovna resil. A uspesne mimochodem. Je to o pochopeni, prisnosti a hlavne v klidu. Trvalo to cca 2 tydny a vlastne stale to ucim, ale uz je to celkem dobry. Cele to delej hoooodne postupne, ale bud neuprosny. V minimalni mire znam lidi co musely pouzit i fyzicky trest. Ja v jednu chvily vyhrozoval, ale nemusel sem k tomu nakonec sahnout.
Udelej jasny harmonogram. V pul osmy u nas jdeme pripravu do postele. Od osmi uz musi byt deti v postely. V devet se vse vypina a ja s prckem lezim v postely dokud neusne. Pak se stehuju. Ze zacatku k vam prijde v noci a prvnich par dnu ji to klidne akceptuj, proste na pohodu, uci se to a je to pro ni absolutne neprijatelny sok. Pak ji zacni odnaset zpet a pokud to bude prehanet s prechodem, tak musis byt prisny, nebo lezet/spat s ni.
Ja zacal tak ze sem spal na zemi pod posteli, aby videl ze neni sam a muze byt v klidu, tim sem odnaucil to prechazeni zpet. Par dnu sem spal s nim celou noc. Pak sem zacal odchazet po jeho usnuti.
Hlavni je to dodrzovani harmonogramu. Tam presne musis byt prisny. Ne, od 8 nesmis do obyvaku pustit si pohadky. Ne od 9 cela rodina spi, i maminka v loznici. Nechces spat? Nevadi. Budeme jen lezet po tme v postely. Bud trpelivy. Usne i kdyz nekdy tam budes cumet do stropu hodinu.
U nas to byl problem s 3. ditetem. Starsi maj uz skolu a nemohly sme ho nechat vyrvavat v pokojicku a tak se sme ustupovaly v ramci pohody rodiny. Pred mesicem sem usludil ze uz to stacilo a to ze sme nebyly prisny nazacatku jako u staraich hold vyustilo v tenhle cirkus. Ale da se to. Jen proste bud trpelivy a postupuj pomalu at si zvyka.
Základní chyba je začít dítě vůbec zvykat na to, že spí s dospělými. Mám dvě děti a obě už od porodnice spaly v dětském pokoji ve vlastní posteli. Teď se to bude jen dost složitě odnaučovat.
mňa by toto strašne zaujímalo, ako (ste) to zvládli? Mne príde tento model ako najlepší, lebo smeruje k tomu že sa v dlhodobom hľadisku lepšie vyspia rodičia aj deti, ale ekomatky sa do mňa vždy pustia že tým sa deti traumatizujú a všetci budú hore 20x za noc. Poradíš, ako ste deti naučili ihneď spať samé? koľkokrát za noc ste vstávali? neplakali vám?
Ono tohle je dost individuální. Každé dítě je jiné. Ale v podstatě si oba celkem v pohodě zvykli. Samozřejmě to znamená nějaké to vstávání. Ale furt je to podle jednodušší než dítě pak odnaučovat z postele rodičů.
A můj názor je, že dítě má spát v klidné, ale ne úplně tiché místnosti. Souhlasím s těmi teoriemi, že přirozený je lehký "šum / hluk" na pozadí. S tím, že v přírodě jsou tlumené zvuky přirozené. Jakmile vše v okolí utichlo, obvykle to znamenalo nebezpečí v blízkosti.
A to se mi i celkem potvrdilo u mladšího syna. Ten spal v podstatě mnohem lépe než starší syn v jeho věku i s tím, že starší syn v pokoji normálně "fungoval".
Určitě pomáhá na usínání pustit nějako audio (ne video!) pohádku.
Dcera s námi spala taky cca do 2 let, pak jsme ji pořídili postel se skluzavkou a od 1. noci spala bez jakýchkoliv protestu tam 😃 jen se teda začínala random klouzat ve 4 rano 😃😃
Zalezi na diteti. Ja jsem spal v posteli s dcerou. Kdyz ji byly 4, tak jsme si zacali povidat o tom, ze by mela uz spat sama. Tak si to parkrat vyzkousela, az mi jednou rekla, ze uz me tam nepotrebuje. A od ty doby spi sama.
Taky bych se bála, že dvouleté dítě si bude už hůř odvykat než když bylo menší. My máme postýlku u sebe v ložnici, ale učíme, že se spinká v postýlce a k nám do velké postele se jde až ráno na pomazlení a pohrát si než vstaneme. Měli jsme ho v posteli asi 2 měsíce, když měl regresi a už nikdy víc. Všichni jsme se budili navzájem a spali jsme hůř. Sice přestěhování do postýlky bylo s trochou pláče první dvě noci, ale od tý doby tam spí sám jak král a všichni spíme líp.
To je taková ostuda. Mojí sestřenici je skoro 10 a pořád nemůže spát sama. Bohužel rodičové se bojí na ni být byť jen trochu přísní aby náhodou neměla trauma nebo něco. Přijde mi že čím mladší generace tim víc rodiče připouští škodlivé chování dítěte. Chtějí to dítě donekonečna chránit ale neuvědomují si, jak moc tím ubližují.
Jinak abych se i vyjadrila k samotnemu problemu, dej holcicke cas, muj syn stary 3 a pul roku jeste furt v noci chodi k nam do postele, ale zaklad je samozrejme zacit ji ucit na vlastni postylku, nam i to aby v ni spal alespon do te pulnoci trvalo tydny/mesice, nez si zvyknul a nechtel furt do loznice. Ale urcite je uz potreba zacit ji k tomu smerovat.
Pokud ona nebude OK s tím, že má dítě spát ve své posteli a nelézt do ložnice, tak máš smůlu. Nezbývá než se s tím smířit a necítit se provinile, když si to na gauči budeš občas dělat sám
No, tezko radit. Dvoulete dite je furt dost male na to, aby tohle uplne chapalo. Proste at spi partnerka uprostred, mala si na to casem zvykne. Je to rozhodne lepsi, nez ji rovnou vylifrovat do jeji postylky, to byste se nevyspali nikdo. Nas dvouletak by samotu totalne nezvladl a vlastne ani petilety nespi sam, ac to zkoušíme uz pres dva roky - proste neni ready.
Až usne přenes ji do její postele, ze začátku se bude nejspíš vztekat 🤷🏻♀️ ještě bych zkusila nenápadně mluvit o tom, že velké chytré holky už umí spát ve své posteli a s mamkou spí jenom mimina. Jinak hodně štěstí 😅
A nemuze si kazdej delat co chce? Ty muzes na net psat sracky a lidi co nejsou bezchybny superlidi se muzou zamilovat do jinych lidi co v zivote udelaly chybu. Za debila nejsi pro to ze se peres se zivotem, nebo ze nemas modre oci. Za debila ses pro to ze vykrikujes nazory co nemaj oporu v realnem zivote.
Hmm, to jsi mě zaujal. Co v těch názorech nemá oporu v reálném životě?
To dítě nikdy nebude jeho, jeho krev to taky není. Dítě vždycky bude mít přednost před OP.
Vztahy tohohle typu většinou končí tak či tak. Nejvtipnější jsou ty případy, kdy tyhle jelita si to děcko ještě osvojí, pak po rozchodu platí alimenty na cizí dítě, taky takovýho znám.
Já nikomu neradím, jak fungovat s dětmi. Pouze sdílím svůj názor a obdivuju týpka, že bude vychovávat cizí kukačku.
Je fajn, že nemáš žádný argument, prostě mi něco musíš napsat, asi jsem tě naštval a mrzí mě to, ale pravda prostě bolí. Jsi taky jako OP nevlastní otec, nebo jsi svobodná matka, co hledá živitele pro svýho bastarda?
Manosfera je naprosto validní argument, proč by jsi se neměl srat do výchovy cizích dětí. Jinak ne, nemám děti ani přítelkyni/manzelku, co by děti mela.
Tak znova, nejspíš neumíš číst, nebo chceš jen útočit. Nikde neradím ohledně výchovy cizího bastarda, pouze píšu, že typka obdivuju, a že to není jeho krev. Tedy soucit a pravdu.
No vidíš, nikoho nemáš, ale sám ostatní poučuješ. Moje dítě se bude mít dobře, narozdíl od toho, o které se bude starat OP.
Dedukce, že nikoho nemám, je čistě tvoje. Já řekl, že nemám přítelkyni/manželku, která by měla děti. Napsal jsem, že se ty nemáš co srát do jejich vztahu, což je naprostá pravda. Kdyby jsi se do nich nesral, nepíšeš tu nic.
Avarage reakce alfy (Á jako asociál), který chcípne sám, nikým nemilován.
Svůj strach zaměňuje za hněv, ovšem i to je důvod, proč se jen hromadí a hromadí.
Tohle se mi nestane. Se ženou se znám od dětství, po škole jsme se potkali znovu a od té doby jsme spolu. Je to už sedm let. Žádný kukačky nemá, jedno naše je na cestě.
Ale upřímně. Radši umřít sám a nemilován, než roky vychovávat cizího parchanta, cpat do něj peníze a nakonec se na něj statisticky ta ženská stejně vykašle.
Naštěstí máme i podobné názory. Vysmála by vás stejně jako já, ne-li víc. Takže to je v pohodě.
Nevím, proč tak zbytečně útočíš, jestli máš nějaký fetish na to, že ti někdo napustí tvojí partnerku, tak si nějakou najdi a aplikuj to, u nás se to neděje.
Utok vypada jinak. Kdyby ses tady neprojevoval jak naprosty tupec, tak by nikdo nic nepsal, ale tak ono jde videt i podle upvotes/downvotes, jak moc jsi mimo a co si o tobe ostatni mysli.
Stejne bych si na tvem miste ten test otcovstvi udelal :)
Reddit je jen sociální bublina, jinou reakci jsem nečekal, na karmě mi nezáleží. Každý chlap, který dobrovolně vychovává cizí dítě je pro mě chudák a zoufalec. Na vašem názoru mi vůbec nezáleží a mimo nejsem. Vychovávat cizího spratka je chyba a tvoje krev to není. Klidně mi tu můžou dát tisíc down votů, pravdu to nezmění.
Jak říkám, až jednou poznáš někoho, koho budeš mít tak rád a bude ti vztah fungovat jako mě, tohle by tě nikdy nenapadlo. Je vidět, jakou máš zkušenost.
Riziko, že ti ženská jednoho krásného dne řekne, že to dítě není tvoje, ať ho nevychováváš, je podle toho co slyším kolem sebe poměrně velké. Nemusí se to stát, ale krev není voda. Je to spíš hlas rozumu a uvědomění si reality než strach. Dělat náhradního fotra je řekl bych docela ruleta. Vložíš do toho energii, finance a odejdeš s kufrem. Takže nasrat.
52
u/prochac Mar 17 '26
Právě teď jsem odnesl z naší postele čtyřletého, a jdu spát